A v druhém mají jako Babylónskou věž na sebe naskládané nejrůznější prapodivné předměty, smaltované umyvadlo, nočník z padesátých let, desku se čtyřmi kolíky v rozích, která slouží jako postel, stůl a dvě židle vyrobené z tyček, jeden nylonový pytel s oblečením a jeden na kuchyňské potřeby.
Do jejich cíle je doveze taxikář na kole, protože jejich nový dům, tedy přesněji řečeno byt, také postavený v rámci mikrobrigád a ve stejně špatném stavu jako ten předchozí, se nachází v havanské čtvrti Santa Fe na sídlišti El Roble.
Rosa y Rosendo jsou svoji již více než čtyřicet let. Byli nejtišší z celého bloku. Nemají totiž rádio, sovětský televizor je již dlouho rozbitý a nemají žádné hlučné přátele. Proto také tolik lidí lituje, že se stěhují.
Z dálky jsem je viděla odcházet. V náručí nesli ventilátor, který si koupili z těžce uspořených peněz, a voříška, kterého mají už mnoho let. Nesli je tak opatrně, jakoby to byla jejich milovaná vnoučátka.
Rosenda přátelé z okolí vždycky považovali za národního hrdinu. Mnohokrát jim vyprávěl, jak v sedmdesátých letech minulého století sloužil jako voják v etiopsko-somálské válce a jak několikrát viděl, jak generál Arnaldo Ochoa velí svému vojsku.
Nechybělo jim, že nemá na zdi pověšený vybledlý diplom a že před nimi z krabičky nevytahuje starou medaili, aby se pochlubil.
Ten starý chudák měl na těle čtyři dobře viditelné jizvy po kulkách, a to jim bohatě stačilo.
