Navzdory represi

Autor: Amarilis Cortina Rey | 10.8.2011 o 7:35 | (upravené 10.8.2011 o 9:26) Karma článku: 2,83 | Prečítané:  608x

Existuje-li něco, s čím mohou na Kubě počítat bojovníci za změnu, pak je to střet s represivním aparátem struktur, které zemi vládnou již více než půl století. Navzdory neustálému tlaku a zastrašování, kterému musí Kubánci čelit, však mezi obyvatelstvem každým dnem sílí hlasy nespokojenosti. A strach, byť velmi pomalu, ustupuje do pozadí.

 

Tato situace neunikla pozornosti různých skupin protivládní opozice, které se organizují do hnutí nebo stran a pokračují v úporném boji za znovuzískání svobod, které byly po celá ta léta pošlapávány.

„Jsme připraveni nadále bojovat za svobodu všech politických vězňů v naší zemi. Dokud bude jediný člověk z politických důvodů za mřížemi, budeme požadovat jeho propuštění," prohlásila Laura Pollán, jedna z hlavních osobností hnutí Dámy v bílém.

Dámy v bílém, které své hnutí vytvořily v reakci na bouřlivé události roku 2003, se dočkaly aktů veřejného zapuzení i mlácení ze strany členů polovojenských organizací a politické policie. Jejich odvaha a jejich nenásilný boj za propuštění vězňů však přinesly své ovoce a činnost tohoto hnutí se stala jedním z faktorů, které v loňském roce vedly k propuštění mnoha politických vězňů a vězňů svědomí.

Smrt Orlanda Zapaty po dlouhotrvající hladovce vedla k tomu, že se několik skupin vnitřní opozice na Kubě sjednotilo ve společnou frontu pod názvem Národní fronta občanského odporu a občanské neposlušnosti Orlanda Zapaty Tamaya.

Jedna z mluvčích tohoto uskupení, Zara Marta Fonseca Quevedo, uvádí, že jedním z cílů společné fronty je prostřednictvím pochodů a protestů v ulicích ukázat, jak je celý systém neefektivní.

„Jsme přesvědčeni, že ulice nepatří pouze revolucionářům, jak nám obvykle říká vláda. Ulice patří všem Kubáncům a my chceme tohoto práva využít. A pokud nás čeká represe, jsme připraveni čelit násilí, kterého se od našich utlačitelů dočkáme," uvedla.

Známý disident Guillermo Fariñas ze Santa Clary zase upozorňuje na smrt Juana Wilfreda Sota, který zemřel letos v květnu ve věku 41 let. Řekl k tomu:

„Zahájil jsem hladovku, kterou žádám vládu, aby objasnila události kolem úmrtí Juana Wilfreda a dále aby ukončila represe ze strany úřadů. Tuto svoji hladovku, která je v pořadí dvacátá pátá, jsem přerušil, protože mě o to požádali moji spolubojovníci, kteří byli nedávno propuštěni z vězení a kteří se k mému protestu přidali. Přistoupil jsem na to, protože jejich zdravotní stav byl velmi špatný a nechtěl jsem, aby dále trpěli. Doufám však, že násilí ze strany vládních struktur nepřinese další mrtvé."

Také dvojice mladých opozičních hudebníků, kteří si říkají „Los Censurados", prohlašuje, že budou navzdory represím nadále tvořit písně o věcech, které je znepokojují.

Dvaadvacetiletý Rodolfo Ramírez a jednadvacetiletý Julio León vyprávějí, jak je jednou policie vzala do vazby a dala jim podmínku.

„Chytli nás pod krkem a zmlátili nás. Pak nás odvezli na policejní stanici a tam nám pohrozili, že když nepřestaneme se svými písničkami, půjdeme do vězení. Ale jak se zpívá v jedné z nich: My mlčet nebudeme."

Pokud nebude násilí zastaveno, přinese další bolest a utrpení. Kubánská společnost hledá svůj prostor a potřebuje svobodu.

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

EKONOMIKA

Zakladateľ siete pre deti milionárov: Tisíc eur je psychologická hranica

Používať ju môže iba ten, čo má na tisíceurové mesačné členské, pozerať sa ale môže každý, hovorí JURAJ IVAN.

PLUS

Kupujúci Japonec? Neexistuje, tvrdia stánkari z vianočných trhov

Strávili sme jeden deň so stánkarmi.

SVET

Rakúski voliči rozhodujú o novej hlave štátu

Rakúšania si vyberajú medzi Norbertom Hoferom a Alexandrom Van der Bellenom.


Už ste čítali?